S hlubokým zármutkem v srdci oznamujeme všem přátelům a známým, že Vás navždy opustila Vaše drahá a milovaná dcera, sestra, neteř, pacientka a oddaná poddaná 4.BZemřela po dlouhé těžké nemoci ve věku 4 let. Poslední rozloučení s naší drahou zesnulou se koná v pátek 15. května 1992 na školním dvoře zdejšího gymnázia. Jménem truchlících pozůstalých:
Filip Novák – dobromyslný taťka třídní
|
|
|---|
| O: | Drazí pozůstalí, sešli jsme se tu dnes, abychom si připomněli a uctili památku naší drahé zesnulé dcery (pohled na Filipa), neteře, sestry, kolegyně, soudružky, pacientky a oddané poddané (uctivý pohled na Hřebíka) 4.B. Ano, jsou tomu již celé čtyři roky, co jsme poprvé spatřili druh druha... Vidím to jako dnes, jak usedáme do těch našich něžných drobných zelených lavic, plni očekávání toho, co přijde. |
|
|
|---|
 |
 |
|---|
|
|
|---|
| D: | A potom... (povzdechnutí) A potom vstoupil ON – blonďatý kulišák Filip. V tu chvíli jsme všichni pochopili, že léta strávená na gymnáziu v Praze 4 – Michli, Ohradní ulici č. p. 55/111, PSČ 145 03 se stanou tím nejkrásnějším obdobím našeho života. Byl to ON, kdo jako první pronesl onu magickou větu, jež tak spolehlivě působí jako katalyzátor našich myšlenek: MÖCHTE JEMAND AN DIE TAFEL GEHEN? |
|
|
|---|
| O: | Čas však běžel dál. (Čas běží, třída odchází. Petr S. proběhne na lyžích.) |
|
|
|---|
| O: | Ano, v 1. ročníku jsme se zúčastnili lyžařského kursu. Kolo dějin se ale neúprosně otáčelo dál a hnalo zesnulou do dalšího ročníku. (Čas běží.) |
|
|
|---|
| D: | Nejsvětlejšími okamžiky druhého ročníku byly bezpochyby hodiny zeměpisu, které s nezapomenutelnou bravurou vedl sám veliký Herr Nagel. Jeho věty byly často až neuvěřitelně nabyty a prosyceny šokujícími informacemi. Posuďte sami: |
| H: | Německo je po USA, Sovětském svazu a Japonsku čtvrtým nejvyspělejším kapitalistickým státem Evropy. |
| D: | Byl rovněž mistrem kladení různých, takřka filozofických otázek: |
| H: | Co má převahu? Souše, nebo pevnina? |
| D: | Dokázal se však i spravedlivě rozhořčit: |
| H: |
Nic mi nepovídej a odpověz mi!!!
Fiedlere! Ty si myslíš, že nevidím, že máš mezi nohama kapesní atlas v pytli?!?! Nesmějte se, já vás neznám!!! |
| O: | Přišel listopad 1989 a časy se změnily. (Sigi odnese Husáka, Honza A. přinese Havla.) |
|
|
|---|
| H: | Nemůžeme však zapomenout ani na paní prof. Kácovskou, jež nám poskytla tolik přímo životně důležitých poznatků: |
| D: |
Když půjdete kolem někoho v silonovým plášti, tak
dostanete ránu.
Je to sice prudce jedovaté, ale v tomhle množství vám to nemůže ublížit... Ten karbid už je tvrdej, už se musí mlátit. |
| H: | Paní profesorka nám také objasnila, že úděl pedagogů není vůbec snadný, protože... |
| D: | Někoho třeba přejede auto, a když to nebude v třídnici, tak nás zavřou! |
| H: | Je nutné také zdůraznit, že paní profesorka vždy stála na straně svých studentů, jak o tom svědčí i její bojovný výrok: |
| D: | Když nám nedají najíst (ukázat směrem na jídelnu), tak to tam zdemolujem! |
| H: | Jak ale známo, nejen chlebem živ je člověk. Významnou úlohu v životě každého jedince představuje do nedávna tabuizovaná oblast – a to oblast sexuální. My jsme naštěstí měli to štěstí v neštěstí, že se nám dostalo včasného poučení nikoliv od toho chlípného psychiatra Plzáka, který píše o sexu, ale od osob nad jiné povolanější – pana prof. Maleninského a paní doktorky Kočařové. |
| O: | Argument, že prezervativ sníží citlivost je také nesmyslný, o čemž se můžete přesvědčit, když si navléknete gumovou rukavici – tedy myslím na ruku! |
| D: | Nakreslete si čáru života. Nahoru napište své datum narození a dolů datum vaší smrti. |
| O: | Pojďte mi něco říct, třeba, jak jste trávil víkend. Třeba to bude s biologií souviset... |
| O: | A čas běžel a běžel a běžel (Čas běhá jako bláznivý), až se naše zesnulá ocitla ve 3. ročníku. |
| P: | (Hlášení o předčasném ukončení vyučování, postupně: bomba - došlo uhlí – bomba. Čas běhá.) |
| D: | V prosinci 1990 naši školu opustil pan prof. Pavel Máša. Připomeňme si ho proto několika jeho výroky: |
| H: |
Do vězení je nezavírali, kdo by je živil? Tak to stříleli.
Oni ho oběsili? Jenom? Já myslel, že dopad ňák hůř. Robespierre měl ustřelenou spodní čelist, takže ani nemohl pronést žádný projev pro historii (bez té čelisti). Vy se na mě díváte, jako byste nikdy neviděla Vikinga... |
| D: | Neměli bychom zapomenout ani na pana prof. Jireše s jeho dosti charakteristickým výrokem: |
| H: | Kdy bude zvonit? (D:) – Teďka. (H:) – Tak to ještě stihnem! |
| D: | Či takřka zlidovělé rčení: |
| H: | Je to strašně veselé, ale nevím, co je na tom veselého! |
| O: | S vděčností v srdci budeme vzpomínat i na hodiny angličtiny s panem prof. Jedličkou, který se s námi vždy ochotně podělil o své nejniternější pocity: |
| H: |
Tady to vypadá jak po brigádě v keramických hutích...
Jak tak na vás koukám, to bude maturita jak stehno! |
| O: | Ani jeho rodinné poměry nám nezůstaly utajeny: |
| H: | Mám manželku zdravotnici, takže nemocnici nemůžu ani vidět!! |
| O: | Po celou dobu naší těžké čtyřleté choroby se o nás vzorně starala naše dvorní údržbářka dr. Kosová. Věnujme ji proto jednu smuteční píseň. |
|
|
|---|
| O: | Čas však běžel dál (Čas běží) a naše nemoc postoupila do čtvrté, poslední a nevyhnutelné fáze. (1. den školy ve čtvrťáku.) |
|
|
|---|
| O: | Naštěstí se nám mnozí snažili toto poslední tažení zpříjemnit. (Lúďa začne nosit piva, později Čas bude otáčet cedule s názvy oblíbených třídních hospod.) Zvláštní díky se bezpochyby zaslouží především náš dobromyslný taťka třídní, takže podle hesla: Nejlepší nakonec – The Best of Filip Novák: |
| H: | Čelakovský se specializoval na panny. |
| O: | Maryša má snahu státi se Vávrovi dobrým mužem. |
| H: | Když pět let nevíme o studentovi, jsme nuceni se domnívat, že studia zanechal. |
| O: | Román Markéta Lazarová ukazuje, že hlavním záchytným bodem v životě může být láska, což se projeví v takovém dosti krvavém závěru. |
| H: | Chtěl bych poděkovat našim pokladnicím Janě a Jitce za to, že vždycky, když jsem potřeboval peníze, dostal jsem je v závratně krátké době! |
| O: | Matky a kojenci nastupovali v družném hovoru. |
| D: | - Pane profesore, my jsme se chtěli zeptat, jestli by ta čeština s matikou nešly rozdělit na kluky a holky? |
| O: | – Ne, děvčata, v tom by byly zmatky. My bychom pak nevěděli, kdo kam patří! |
| O: | (Song Život je takovej – předávání kytek, odchod.) Dopili a pošli... |
|
|
|---|
