Obrázky ze Sibiře 1

Cesta a civilizace

Kristýna Píchová

Skóryj pójezd No. 68 Moskva – Abakan

Rychlík Moskva – Abakan jede každý den a má 56 spacích vagónů. Cesta trvá čtyři a půl dne. Jízdní řád je nejoblíbenějším čtivem a předmětem hovoru cestujících. Konzultují mezi sebou posun časových pásem, zpoždění a hlavně „přestávky“. Po 6–8 hodinách vlak většinou stojí 20–40 minut ve stanici. Je to příležitost se protáhnout, projít, nakoupit čerstvé jídlo a pití...

Jedna z příjemností a zároveň „klasika“ Transsibiřské magistrály: jakmile vlak zastaví ve větší stanici, na perón a do chodbičky vlaku se vyhrnou prodavačky s čerstvě pečenými rybami, pirožky, teplými bramorami, pelmeňemi, čerstvými malinami, borůvkami a jinými lahůdkami.

Typický obrázek náměstí v bezejmenné vesnici: všudypřítomný Lenin, v pozadí unifikovaná budova místního sovětu a v popředí středověký koňský povoz.

Jeden z mnoha příjemných večírků u Danky a Ženi v Abakanu. Večeřet se začíná tak v 11, prvním chodem je přípitek. Žeňovou specialitou jsou pečené ryby. Zleva: místní DJ a majitel rockového klubu, moje kamarádka Míša, já, pražský divadelní režisér Jarda Fišer a Žeňa. Jarda a Žeňa právě nastudovávali Havlovu Audienci v loutkové verzi.

Na této fotce je jedna z hlavních ulic Abakanu. Povšimněte si hlavně nápisů: Leninova ulice a Broadway. Ve třicátých letech bylo za propagaci USA 25 let natvrdo v sibiřských lágrech. (To jsou ty paradoxy... Pozn. V. Havel.)

Menhiry

Cíl našeho výjezdu do stepi – menhiry, které stojí kolem pohřebních pahorků v chakaské stepi od 3. st. př. n. l. Mašličky se vážou na každém posvátném místě.

* Lidi a vesnice na Altaji
 
* Hory Altaj