Jak jsme slavili VELKOU ŘÍJNOVOU

Zápis z výroční schůze konané u příležitosti 74. výročí VŘSR dne 15. 11. 1991

Přítomno:	33 soudruhů
Omluveni:	s. Nečas (studijní pobyt v Kanadě), s. Cvachová (studijní pobyt v SRN), s. Jitka Nováková (studijní pobyt v Londýně), s. Klázrová (zdravotní dovolená), s. Kurýl (obchodní záležitosti v SRN) a s. Vysoká (ideová orientace v terénu)
Neomluveni:	0
Program:	1. Hymna SSSR (s. ATARI 800-XL) 2. Uvítání (s. Neustadt) 3. Kulturní vložka (s. Chroustová, s. Tomas, s. Neustadt, s. Schwarz) 4. Přípitek (všichni soudruzi) 5. Pohoštění (s. Přibylová a kolektiv) 6. Kulturní vložka (s. Tomas) 7. Volná soudružská zábava

---

Přijmětež pozvání na slavnostní recepci konanou při příležitosti nedožitého, 74. výročí Vé Řé Sé Ré. Dostavte se prosím ve společenském oděvu; stranická i jiná vyznamenání s sebou.

Výbor pro přípravu slavnostního aktu (dále jen Přípravný výbor) se sešel asi v 18 h. Jeho členy byli s. Neustadt (předseda), s. Přibylová (místopředsedkyně) a s. Píchová (ideová nástěnkářka). S. Neustadt zajistil sovětský a dělnický (rudý) prapor, které z konspirativních důvodů přinesl v obalu na lyže; s. Přibylová, držitelka konspiračního bytu, společně se s. Píchovou a dalšími soudružkami zajistila další ideově propagační materiály, kterými byl dům vkusně upraven.

Po příchodu s. Chroustové (asi v 18.30 h) byl ustaven Výbor pro slavnostní zahájení (dále jen Zahajovací výbor), jehož členy se postupně stali: s. Chroustová, s. Neustadt, s. Tomas a s. Schwarz. Tento Zahajovací výbor nacvičil kulturní vložku v podobě interpretace 1. sloky Hymny Sovětského svazu, a to jak v ruském, tak i v českém znění (s titulky – DABING).

Nově příchozí soudruzi – všichni ve vysoce společenských oděvech – byli hned u vchodu přivítáni Uvítacím výborem ve složení: s. Tomas – only. Po vzájemné prohlídce stranických vyznamenání (jeden by se až divil, co všechno někteří doma neobjevili…) mohl program začít.

Stalo se tak asi v 19.30 h, kdy z magnetofonu s. Studýnkové zaburácela Hymna SSSR nahraná soudruhem ATARI 800-XL. Všichni přítomní ji vyslechli v pozoru, rozestaveni do půlkruhu kolem obou praporů. Poté s. předseda slavnostně zahájil celou akci slovy: „Soudružky a soudruzi, vítám Vás na oslavě sedmdesátého čtvrtého, nedožitého výročí naší Velké   ř í j n o v é   SOCIALISTICKÉ   R E V O L U C E ! ! !“ (spontánní sborové „URÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“ provázené frenetickým potleskem).

Následovalo již zmíněné vystoupení Zahajovacího výboru, po němž jsme se na pokyn s. hostitelky odebrali do vedlejší místnosti k slavnostnímu přípitku.

Krátce jsme se občerstvili (pohoštění uchystal Výbor pro přípravu pohoštění vedený s. místopředsedkyní a Jednotné zásobovací družstvo Hacmac & syn) a odebrali jsme se do hudebního salónku, kde nám s. Tomas připravil hluboký umělecký zážitek ukázkami z díla našeho rakouského soudruha Wolfganga Amadea Mozarta a jiných soudruhů.

Po této oficiální části večera následovala volná neformální soudružská zábava. V jedné dolní místnosti se tančilo (společenské tance), v druhé jedlo, pilo, hodovalo, povídalo, zpívalo, hrálo na kytaru – zkrátka slavilo, v hudebním salónku nahoře se u klavíru střídali soudruzi Tomas a Toperczer (původně širší repertoár se postupem času zúžil na jedinou, zato však mistrovsky provedenou píseň – CZECHO COWBOY z divadla Sklep), violoncello ovládl s. Přibyl a konečně na chodbě před salónkem předváděl s. Lébl s. Houskové, jak vypadá „profesionální bejzbolista“.

Závěrem je nutno konstatovat, že všichni soudruzi se chovali po celou dobu vskutku příkladně, takže když asi v půl jedné přišli soudruzi rodiče Přibylovi s vlčákem-záchranářem (pravda – bez soudku s rumem), nikdo žádný akutní zásah nepotřeboval.

Zvláštní poděkování náleží jednoznačně rodičům s. D. Přibylové, kteří nám dobrovolně (a snad i ochotně) propůjčili svůj dům k našim bohulibým rejdům. (Když je Daniela zasvětila do našich plánů, reagovali na to prý s velkým pochopením slovy: „Hospoda u Přibylů“...) Věřím, že jsme je nezklamali!

s. -JaN-