Paní profesorka Felcmanová a pan profesor Jedlička hodnotili večer takto:
Pí prof. Felcmanová: „Mám strašnou trému, asi čtyřikrát mi ujela noha…“
P. prof. Jedlička: „Každej maturitní ples je moc pěknej, vždycky přitom
omládnu…“
Pí prof. Felcmanová: „Na to, že jsem tě kopla do kotníku, mluvíš slušně… Vy
jste tady služebně, vidím.“
P. prof. Jedlička: „Nějakej honorář za interview nebude?“
Jedním z vrcholných zážitků tohoto večera byl tanec lambada. Zvláště paní profesorka Nováková si zasloužila mocný obdiv. Proto nám to nedalo a již brzy odpovídala na naše všetečné otázky:
„Lambada? No to bylo bezvadný. Tancovala jsem s Doubkem, znáte ho, ne? A ten mi radil nahoru, dolů… Von to tancuje závodně…“
A jak se vám tancovalo s panem ředitelem?
„S panem ředitelem? Já jsem tancovala s panem ředitelem? Asi to tak bude, když to říkáte… No, pan ředitel se plavně ploužil…“
Vaše hodnocení plesu?
„Všecko je strašně krásný, nádherně se bavím, nejlepší jsou ti mladší…“
Děkujeme za rozhovor.
Pana profesora Sedláčka jsme vytrhli z hovoru před direktorskou lóží s
bývalými studenty našeho milého ústavu a zaútočili na něj otázkou, koho považuje
za nejlepšího tanečníka letošního plesu:
„Asi Třeštíka, víte, já to moc nesledoval. A z tanečnic Felcmanovou.“
Je patrné, že bývalí studenti mají přehled, a náš zájem kvitují se slovy:
„Jak to tak pozoruju, tenhle dotaz bude zneužit v nějakém školním časopise…“
Reakce pana profesora Sedláčka byla vskutku překvapivá:
„Ježišmarjá…“
Že utahujeme opasky bylo patrné i na letošní kovové spršce, a tak nepomohly ani zvětšené obsahy „záchranných plachet“. Jak asi dopadneme my?