Bažante, Bažante, ty to vedeš! Píšeš o plese, když je už měsíc po akci? A to pak chceš konkurovat Pražskému studentu? Styď se! Ne, to je málo. Ještě víc!
Je mi to trapné, že se už zase musím vymlouvat na to, jak máme všichni práce až nad hlavu a na toho Bažanta že není čas… „Houby,“ řekl by pan Vaculík, „vám se prostě nechce, nemám pravdu?“ Kdybyste tušil, pane Vaculíku, že tady ťukám písmenka, místo abych se učila na zítřejší písemku o tom, jak „kolektor C je připojen ke kladnému pólu zdroje přes rezistor RC“…
Milí čtenáříci Bažanta! Já pevně věřím, že si i po tak dlouhé době rádi zavzpomínáte na neodlučitelnou každoroční show našeho ústavu. Kdoví, možná jednou mezi sběrem starého papíru narazíte na neurčité cáry a najednou se vrátíte do krásných let mládí a budete vnoučatům nadšeně vyprávět, jak jste kdysi měli třídní časopis a co jste všechno na té Ohradní zažili… („Ale dědo, to už slyším po stopadesáté“…)
Ještě bych vám ráda vysvětlila, proč se tak odvolávám na pana Vaculíka, a ne zrovna na nikoho jiného. Dočetla jsem nedávno jeho knihu Český snář (vřele doporučuji), a tak mě to zaujalo, že si při každé situaci vybavím otázku: „Co by tomu řekl pan Vaculík?“ a promiňte, že s tím lezu i sem. Ale pane Vaculíku, zítra už opravdu začnu pracovat na dalším Bažantovi…
-jv-