Stařičký profesor stojí před třídou a na katedře má několik předmětů. Beze slova vezme velkou sklenici a začne ji plnit kameny. Když ji naplnil, zeptal se studentů, jestli je sklenice plná. Studenti souhlasili.
Poté vzal profesor drobné oblázky a vysypal je do sklenice. Trochu s ní zatřepal a oblázky vyplnily mezery mezi kameny. Potom se opět zeptal studentů, jestli je sklenice plná. Studenti opět souhlasili.
Nakonec vzal profesor písek, vysypal jej do sklenice a písek vyplnil i ty nejmenší mezery.
„A nyní si představte,“ řekl profesor, „že to je váš život. Kameny jsou ty podstatné věci – vaše rodina, váš partner, vaše zdraví, vaše koníčky – zkrátka věci, které v případě, že vše ostatní ztratíte, stále dokáží naplnit váš život. Oblázky jsou ostatní věci, které také stojí za povšimnutí – vaše práce, váš dům, vaše auto. Písek jsou všechny ostatní maličkosti.
Když sklenici naplníte nejprve pískem, nezbude žádné místo na kameny a oblázky. A stejné je to i v životě. Starejte se především o kameny, oblázky vám přinese řeka života a písek si vás najde, ať chcete, nebo ne.“
Do nastalého ticha vstal jeden nadějný student a do profesorovy plné sklenice nalil láhev piva. Teď teprve byla profesorova sklenice skutečně plná.
Tím dokázal, že bez ohledu na to, jaký je váš život, prostor na pivo se vždycky najde.