Drž se, Mordore!

prý Wladyslaw Oczeret

Czerwony Sztandar (Rudý prapor), 24. 5. 1971

Část tohoto textu se v minulých dnech šířila po internetu s tím, že jde o „recenzi“ Pána prstenů otištěnou v Rudém právu z roku 1977. Podle informací uvedených na www.jcsoft.cz/fantasy, odkud jsem také převzal tuto rozšířenější verzi, jde o polský článek, který do češtiny přeložila Nenja. Bohužel prý na internetu není ani v originále úplně celý. Mezi návštěvníky stránek se stále vedou spory, zda je text autentický, nebo zda je to jen zdařilá recese. Vzhledem k tomu, že za komunistů u nás Pán prstenů vyjít nemohl, tak asi názor těch, kdo o Tolkienově knize rozhodovali, nebyl od tohoto textu příliš odlišný... (Pozn. -JaN-)

Je mnoho způsobů, k nimž se uchyluje nepřítel, aby ponížil naši zemi, rozvíjející se v duchu socialistického soutěžení. A tak anglický spisovatel J. R. R. Tolkien vydal před nějakou dobou knihu, v níž zastřeně útočí na naše zřízení prosazující práva pracujícího lidu. Titulní „Pán prstenů“ Sauron je vládcem chudé země, v níž rozvinutý kolektiv má v rukou skutečnou vládu, vykonávanou doživotně zvolenými zástupci – Nazguly (v knize nazývanými – jaká ironie – upíry).

Skřeti – dělnická třída Mordoru budující těžký průmysl, jsou vylíčeni jako tvorové odporného vzhledu a zvyků (jak by zpovykaný synáček z buržujské rodiny – potomek národa anglických imperialistů, mohl vidět něco krásného a povznášejícího na těžké práci?) (...) Do kontrastu se skvělou organizací práce a pořádkem v Mordoru, zemi vylíčené jako „spálená pustina“, z níž se valí popel a dým (že by náznak závisti?) je postaven obraz žírných, „mlékem a medem oplývajících“ zemí západu, kde všechno zboží téměř „roste na stromech“. Odkud se však bere ve skutečnosti, toho se lze těžko dopátrat – že by pomocí nadpřirozené bytosti, tzv. boha? Ha ha! (...)

Zatímco dnem i nocí pracující Mordor trpí nedostatkem základních potravin a vody, sousední země oplývají nadbytkem. Jak nápadná podobnost s naší současností, kde nás rozbujelý kapitalismus ohlupuje obrázky blahobytu, jehož zdroje zůstávají utajeny (čáry Gandalfa a elfů?), zatímco sedláci a dělníci našeho tábora pracují poctivě a usilovně, aniž by docházelo k jejich vykořisťování, a všechno získávají pouze prací vlastních rukou. (...)

Elfové, hobiti a takzvaní vznešení lidé symbolizují skupinu zahálčivé aristokracie a buržoazie, která se snaží vzepřít globální revoluci, zatímco skřeti a trollové, vylíčení jako tvorové temnoty, se skrývají pod zemí a v potu tváře si vydělávají na kousek suchého chleba. (Jim není určen lembas ani miruvor!) Pokrokový čaroděj Saruman, který jim poskytuje ochranu a obživu a bojuje za práva menšin, je prohlášen za zrádce a jeho sídlo je zničeno reakční bojůvkou, vždy připravenou k chuligánským výtržnostem. (...)

Když pak šíří socialismus v Kraji, je chycen a bez soudu potrestán hobity, podporovanými (a placenými) kapitalistickou mocností Gondorem. (...) „Síly dobra“ v Tolkienově knize představují individualističtí zástupci reakčních kruhů, jejichž ruce se nikdy nedotkly pořádné práce. To diskredituje Froda, Aragorna, Boromira i šiřitele pověr a zpátečnické ideologie Gandalfa. A Tom Bombadil je zároveň představitelem květinové mládeže i tyranem, který ve své zemičce vládne neomezenou mocí – jakým právem? (...)

A ještě je tady Faramir, elegantní, inteligentní a okouzlující jako James Bond, sabotující všechny projevy internacionalismu.

Galerie postav bez ideologické páteře, vrhajících se do boje „proti jinakosti“. Ale socialismus se naštěstí nedá zničit hozením jakékoli své relikvie, i té nejposvátnější, do ohně. Drž se, Mordore, obklíčený nepřátelskými reakčními sousedy! (...)