Spousta studentů, který letos nastupujou na vysokou, se narodila v roce 1983 – teda v době, kdy jsi ty už dávno uměl násobit a dělit, dokonce už jsi řešil i rovnice... Oni už nepamatujou komunismus a během války v zálivu byli ještě malí špunti. Sametová revoluce je pro ně asi tak stejně vzdálená jako únor 48. Nikdy pro ně neexistoval jinej papež než Jan Pavel II. Když Garcia-Marquez dostal Nobelovku za literaturu, ještě ani neuměli číst. Bylo jim 8, když se rozpadl Sovětskej svaz. Nepamatujou studenou válku, znaj jenom jedno Německo, i když ve škole jim tvrděj, že byly dvě. Fronta na banány je pro ně sci-fi. AIDS pro ně existovalo odjakživa. Nikdy nehráli hry na Atari nebo na ZX Spectrum. Cédéčka se začaly prodávat, když jim byl sotva rok. Nikdy si nepouštěli pravý desky a nehráli pacmana. Hvězdný války jim přijdou fakt out a speciální efekty jsou dost trapný. Skoro nikdo z nich neví, jak dřív vypadaly televize a některý dokonce nikdy neviděli černobílou telku. Nedokážou pochopit, jak někdo mohl žít bez dálkovýho ovládání. Narodili se tři roky po vstupu walkmanů na trh a brusle podle nich vždycky měly kolečka srovnaný uprostřed do jedný řady. To už ani nemluvím o tom, že mobil nebo pécéčko jsou pro ně samozřejmostí. Nikdy nekoukali na Studio Kamarád a nečetli Ohníček. Michael Jackson byl podle nich vždycky bílej. Myslej si, že Charlieho andílci a Mission Impossible jsou nový filmy. A teď si představ, že tyhle lidi teďko nastupujou na univerzity, voni jsou teď ty mladý.
Několik příznaků stárnutí: