tak jsem zase trochu vyčistil mejlovou schránku, možná se vám někomu vrátily mejly, které jste nám posílali (i když, jak vás známe, moc takových psavců asi nebylo
).
Něco jsme ovšem dostali a děkujeme.
Ahojte všichni,
tak jsem zase trochu vyčistil mejlovou schránku, možná
se vám někomu vrátily mejly, které jste nám posílali
(i když, jak vás známe, moc takových psavců asi nebylo
).
Něco jsme ovšem dostali a děkujeme.
My jsme teď v bolivijském Santa Cruz. Od naší poslední zprávy uplynulo už moře času. Stihli jsme mezitím pobýt 1 pěkný den u jezera Titicaca na Isla del Sol, kde se prý narodilo slunce (alespoň Inkové to svého času tvrdili, vědecky to zatím není dokázané).
Pak jsme se konečně vypravili do hor. Z městečka
Sorata jsme během 7 dnů přes hory sešli dolů do
pralesů a pamp. Původně to měl být trek na 5 dní, ale
hned první večeři jsme si chtěli vylepšit omáčku na
špagety pikantním Aji Chileno (odpovídá feferonkám),
které jsme šlohli v nějaké pizzerii v Chile. Vše
nasvědčuje tomu, že onen pytlíček nebyl zcela bez
závady, protože jediný Vranoch, který si na ostré
nepotrpí, následující 3 dny netrpěl. Jak dopadl náš
průvodce Mario (spíš tedy řidič 2 mul, které nám 2
první dny náročnějšího výstupu táhly batohy), nevíme.
Důsledkem byl 1 celý den strávený ve stanu – Vranoch
nám vařil samé ňamky (rýže s mrkví), které jsme ovšem
„horním“ obratem vraceli do přírody. Další 2 dny jsme
pak byli schopni popojít jen krátké etapy. Pak už se
žaludky zklidnili, ale zase začlo pekelné vedro, jak
jsme snižovali nadmořskou výšku, potili jsme se jak
koně, funěli a kleli. Ale bylo to fajn, škoda, že se
po cestě nedalo koupit občas studené pivo.
Dole v nížinách jsme se přesunuli do městečka Rurrenabaque, kde jsme se nechali zlákat na 3denní tour do bolivijské pampy. Džípem a pak po řece nás dovezli do tábořiště a zde jsme pak podnikali krátké výlety pěšmo pampou za anakondami a kobrami, nebo vyjížďky na loďce po řece, kde se producírovali aligátoři, kajmani, capybarové (takové chlupaté říční medvědo-prase), opičky a spusta různých ptáků. Taky jsme byli lovit pirani (nevím přesně, jak se to česky skloňuje) a koupat se s růžovými říčními delfíny – koupal se jen Vranoch a delfíni měli zrovna nedělní volno, místo toho tam ovšem byl ochočený aligátor Pedro.
Po celou dobu nám dobře a hóóódně vařili, ... až jsme se z toho po... (následující větu ať raději přeskočí starostlivé maminky a ostatní příbuzní), ... z čehož jsme se až do teď pořádně nevzpamatovali a my s Lenkou jsme si dnes zašli udělat odběr „močo fecal“, abychom zahájili efektivní léčbu (černé uhlí fungovalo pouze jako barvivo).
Ovšem asi nejsilnějším zážitkem z tour bylo
neuvěřitelné vedro, kdy se člověk potí, aniž se pohne
(nemluvě o tom, když ho nutí chodit), při jídle mu z
obličeje odkapává do talíře spousta potu, v noci si už
nemá co svlíknout, zkrátka peklo. Lenka říkala, že i
když máme spoustu zajímavých zážitků, na příštích
několik let má tropů dost.
Tady v St. Cruz jsme si ještě chtěli vyřídit vízum do Peru, kam jsme si chtěli ještě na týden zaskočit, ovšem úřednice na peruánském konzulátu se ukázala jako „žena na svém místě“ a vypadá to, že se jí podařilo nám celý proces natolik znechutit, že Peru možná ponecháme bez finančních dotací z našich tučných kont (chci říct, že se na něj možná „vybodnem“).
Tak kdo dočetl až sem, s ním se pro teď loučíme, jdeme si pro výsledky „stoliční“, už se pomalu těšíme domů (ne domů do Chile, ale domů DOMŮ), mějte se všichni moc fajn a ahoj.
Ahoj todos,
zdravíme vás opět z La Pazu, kam jsme se včera v noci
dopravili busem z Cochabamby. Trošku na nás opět
působí nadmořská výška (po 14 dnech v nížinách jsme holt
zase trochu aklimatizace ztratili). Doufáme, že nám
chladnější klima pomůže zklidnit zdivočelé střevo.
Jinak důležité upozornění: vzhledem k tomu, že mám stále problémy s přeplňováním schránky na yahoo a tudíž se vám vrací mejly, posílejte nám je TAKÉ na adresu Lenky. Dík.
Tak zatím.
8. Zprávy z jihozápadní Bolívie