8.
Zprávy z jihozápadní Bolívie

Petr Sobotka

Ahojte všichni za louží (i těch pár, co jsou na stejně „lodi“ jako my),
tak máme za sebou již více než týden v Bolívii.

Poslední 4 dny jsme strávili velmi podařeným 4denním výletem džípem po bolivijském altiplanu (průměrná výška kolem 3800 m n. m.). Jedná se o mezi podobnými živly, jako jsme my, velmi oblíbenou akci, která začíná v městečku Uyuni náročným výběrem cestovní kanceláře, do které se investují těžce vydělané penízky. Lonely Planet píše děsivé zvěsti o problémech, které provázejí výlety téměř všech cestovek. My jsme měli štěstí a dobře jsme zvolili, naši dva doprovodci – Ruddy řidič a Maritza kuchařka – byli velmi sympatičtí, hodně nám toho povídali, legrace s nimi byla, dobře vařili, zkrátka jsme si nemohli vůbec na nic stěžovat. Rovněž dva Angličani, kteří se vezli s námi, byli fajn a dobře jsme si rozuměli. Bystrý čtenář tedy pochopil, že nás v autě jelo 8.

Celá akce začala návštěvou Salaru de Uyuni, solného jezera, kde jsme okukovali hromádky soli, které tu stavějí vesničané a nechávají ji (tu sůl) tak proschnout, aby pak mohlo pokračovat její další zpracování (mletí, tavení, jodizace). Zastavili jsme u hotýlku, které jsou celé (i vnitřní vybavení) postavené ze soli. Obdivovali jsme tu velikou bíle zářící pláň s téměř nekonečnými zásobami soli (nevím, jestli by se místní nechali přesvědčit, že „sůl je nad zlato“). Týž den jsme se ještě zastavili v jeskyni Cueva del Diablo, která je plná hrobů z dob Inků.

Druhý den jsme pokračovali stále sušší krajinou k jihu, kolem několika lagun s plameňáky, fotili jsme (skoro jako Japonci) jeden dýmající vulkán a erozí vymodelované skalní útvary, ovšem asi nejzajímavějším zážitkem byl pohled na Lagunu Colorada, která v závislosti na síle větru a slunečním světle mění svoji barvu od modré až po jasně červenou, růžovou či oranžovou. Ne abyste si představovali, že se jedná o nějaký barevný nádech, ta voda je skutečně jasně červená, jako kdyby bylo jezero plné krve.

Další den nás čekalo brzké vstávání, protože jsme chtěli vidět gejzíry, spíš tedy bahenní termální zřídla, bublající, prskající a dýmající. Pak se zastavilo na snídani u termálních bazénků, kde si někdo umyl nohy, ti větší exhibicionisté se předváděli v plavkách (náš džíp nebyl zdaleka jediný, více méně podobnou cestu absolvovali desítky dalších turistů v džípech jiných cestovek). Pak jsme pokračovali pouští až k Laguně Verde (opravdu pěkně tyrkysová), nad níž se tyčí téměř šestitisícový vulkán Licancabur, o jehož zdolání jsme původně uvažovali, ovšem cestovka neměla další „pošuky“, kteří by chtěli zůstat na místě o den déle a provést ono pokoření. Možná tím lépe pro nás, kdo ví, jestli by celá akce neskončila ostudou (tedy nezdoláním).

Dá se říct, že tímto skončila největší turistická lákadla celé tour, a během zbytku dne a příštího dopoledne jsme se po místy slušných, místy kamenitých, hrbolatých a klikatých cestách vraceli zpět do Uyuni.

Dnes večer se vracíme do La Pazu a hned zítra zřejmě pojedeme k jezeru Titicaca a pak konečně do hor, trochu protáhnout věčným sezením v samohybech zlenivělé tělo.

Tak to je ve zkratce, co tu provádíme, mějte se všichni fajn a užívejte si začínající podzim.

Petr & Co., t. č. Bolivijci

<- 7. Zprávy z Chile 9. Podruhé z Bolívie ->