6. Fotky z Chile
8. Zprávy z jihozápadní Bolívie
Ahoj všichni doma,
po dlouhé době se opět dostáváme k napsání pár
řádek. Sledovali jsme, jaké neplechy dělá voda, jak je
člověk bezmocný proti přírodě. Dokonce i místní
televize přinášela denně zprávy z nejvíce postižených
oblastí.
Včera večer jsme opustili zasmogované Santiago a pustili se busem na sever Chile. Nechali jsme za zády La Serenu, Copiapo, Chańaral, Antofagastu a pro dnešek zakotvili v Calame. Velká část cesty byla skrz poušť Atacama. Neuvěřitelné, všude jen písek – nejdříve nažloutlý, více na sever v světle hnědém odstínu. Ani poušť v Egyptě nebyla tak bez života. Neviděli jsme žádnou vegetaci, dokonce i na kaktusy je tu moc sucho. Chceme se zítra podívat do jednoho dolu poblíž Calamy – Chuquicamata, je to jeden z největších průmyslových komplexů na světě. A večer se přemístíme do San Pedro de Atacama.
V Santiagu jsme ve čtvrtek úspěšně zakončili kurs španělštiny (stejná škola, kterou jsme navštěvovali v listopadu a lednu), doučili se zbytek gramatiky, která nám chyběla. Petr během srpna pracoval po odpoledních a dokončoval projekt, na kterém pracoval v La Sereně. V Santiagu jsme první víkendy vylezli na dva kopce za městem. Hory jsou to, co dělají Santiago přitažlivým. Za jednu hodinu se člověk ocitne v jiném světě, a pokud vystoupá nad 1300 metrů n. m., ocitne se nad hranicí smogu a celé město se schová pod tuhle načernalou střechu, a co zbyde, jsou jen hory, v tuhle dobu potažené sněhem. Další aktivity v Santiagu jsme museli omezit, ten černý vzduch se mi usadil na průduškách a po zbytek pobytu v Santiagu jsem se snažila vyléčit. Snad mi ta změna ovzduší udělá dobře.
Ahoj všichni doma po prázdninách,
tak vás zdravíme a chtěli bychom vás informovat o
kouscích, které jsme prováděli za posledních pár dní.
Lenka psala o našem příjezdu do Calamy. Pár kilometrů
za městem je povrchový důl Chuquicamata na měď,
jeden z největších na světě. Byla to moc zajímavá
exkurze, ukazovali nám jamku v zemi, kterou už
vykutali (slabé 4 km v průměru a necelý 1 km do
hloubky), kárky (na výšku asi 12 metrů, na šířku 9,
uveze až 350 tun), které tu vydlabanou zeminu odvážejí
na další zpracování, kus výrobního procesu odlévání
měděných desek a bazény, kde každou kapku vody
pročistí tak, že je 8x použitelná.
Pak jsme se přesunuli do nedalekého San Pedro de Atacama, kde jsme strávili 5 dní (místo původně plánovaných 3). Každý den (kromě posledního, kdy jsem simuloval škrábání v krku a celý den jsme prolenošili) jsme podnikli jeden výlet s jednou z mnoha cestovek, které tu pomáhají zazobaným turistům odlehčit něco z těžkých finančních zásob. Navštívili jsme tedy romantické Valle de la Luna při slunce západu, laguny s plameňáky uprostřed velkého Salaru de Atacama (česky solné jezero atacamenské), v místním suchém pouštním prostředí neuvěřitelně příjemnou a osvěžující oázu v kanónu Quebrada de Jerez, koupali jsme se v laguně Cejar, kde je voda natolik nasycena minerály, že i já, hubeňour s těžkými kostmi, jsem si mohl dát nohy křížem a ruce za hlavu a nechat se nadnášet vodou, za slunečního svítání jsme jeli obdivovat termální gejzíry El Tatio a při zpáteční cestě navštívili malebnou vesničku ztracenou mezi horami, kde žije uprostřed ničeho asi 5 stálých obyvatel, a vesničku Ayquina, kde se konalo každoroční velké náboženské setkání spojené s tanci různých místních skupin, některých oblečených do střídmých, ale většina do neuvěřitelně barevných úborů, na hlavě s maskami – trošku to připomínalo brazilský karneval (alespoň si ho tak představujeme).
Ze San Pedra jsme se v pondělí v noci přemístili do Iquique, jehož okolí jsme během úterka procestovali v půjčeném autě se dvěma Francouzi, které jsme potkali v autobuse. Viděli jsem opuštěné těžební městečko Humberstone, kde se letech 1830–1960 dobýval „salitre“ (nitrát sodný), ve své době nejdůležitější ekonomická aktivita Chile, geoglify (kresby na svazích kopců) z dob indiánských obyvatel a oázu Pica, kde se pěstuje především různé teplomilné ovoce. Poušť, která tady vyplňuje většinu plochy od moře až k úpatí And, je skutečně neuvěřitelná, takové ohromné prostory naprosto mrtvé krajiny, jen prach a sem tam drobné kamení.
Zítra (čtvrtek) večer se zřejmě vydáme do sousední Bolívie, kde bychom se, pokud všechno klapne dobře, měli setkat s Vranochem a Hankou. Držte nám (jim) palce.
Tot vše, mějte se fajn a užívejte si zbyteček léta.
Petr + Lenka, t. č. stále Chilenci