Ahoj milí,
zzzzdravím vás zzzze zzzzimy a doufám, že u vás již přestalo pršet (jak nám
sdělili někteří dopisovatelé, tak prázdniny jsou pro změnu opět dosti
promáčené).
S námi to teď vypadá tak, že se chceme na konci měsíce rozloučit s La Serenou. Původně jsem chtěl skončit s prací, ale požádali mě, abych zůstal do konce srpna, protože projekt zatím nekončí a vypadá to, že práce bude ještě dost. Šéfové ovšem sami projevili zájem, že bych ten poslední měsíc pracoval v Santiagu (aby si mě taky trochu užili). To koresponduje s našimi plány na studium pokročilejší španělštiny, takže jsem jim navrhl, že bych pracoval pouze odpoledne a dopoledne chodil do školy. Doufám, že to tak dopadne a nebudou nás nutit zůstat ještě v La Sereně.
Tento víkend konečně budeme pořádat opožděnou narozeninovou fiestu, částečně i rozlučkovou. Guláš je snad hotov, vanilkové rohlíčky také, mě čekají ještě houskové knedlíky a mrkvová pomazánka.
Rodiče a Lenku ml. bychom chtěli ještě požádat o zaslání nějakých receptů na drozdové pomazánky a polévky, anžto Lenka zakoupila cihlu kvasnic, která by zasluhovala nějak zušlechtit.
Tak to jen krátce o nás teď a tady, mějte se fajn a pište.
Ahoj prázdninoví uličníci,
mám tu pro vás kromě mnoha pozdravů 3 obrázky z cesty do pravěku, kterou jsme
podnikli před dobrým měsícem. Nedaleko odtud je město Ovalle a kousek od něj
místo, které se jmenuje Pichasca. A tady je při trošce štěstí možné potkat na
zbytku planety tvory dávno vymizelé. Tak jsme měli tu čest si poklábosit s
indiánem, který když jsme dorazili do jeho jeskyně, se právě snažil rozdělat
oheň. Nechtěli jsme mu kazit radost, tak jsme zapalovač z batůžku ani
nevytahovali. Oheň se mu založit nepodařilo, ovšem stejně svítilo sluníčko a
bylo příjemné teplo, tak nám to nikomu ani moc nevadilo.
|
Procházeli jsme také mezi zbytky zkamenělých kmenů – nečetnými zbytky, protože většina „špalků“ zmizela ještě před tím, než zde byla vyhlášena rezervace. Jednou by se třeba mohla udělat výstava ze soukromých sbírek anonymních majitelů.
Největším zážitkem bylo ovšem setkání s lelkujícím brontosaurem či nějakým jiným -saurem. Asi byl pořádně nacpaný, protože se ani moc nehýbal, jen občas tak pokyvoval hlavičkou. Radši jsme ho moc nedráždili a jen tak po něm zpoza keře pokukovali. Kdoví jak rychle umí běhat!
|
Poslední obrázek je ... hezký, ne?
|
Tak, víc toho psát nebudu, mějte se dobře a užívejte si léta.
5. Fotky z Chile