Anketa

Jana V.-Ž.:

Jo, co se u mě změnilo od roku 1996? To už je opravdu dost dlouho, co jsme psali odpověď minule na otázku stejnou. Přijde mi, že jak je teď ten kapitalismus, tak se furt něco děje a mám pocit, že rok 1996, to je skoro něco tak vzdáleného jako Třicetiletá válka...

Jako mnozí z Vás, jsem od té doby řádně ukončila magisterská studia. Bylo to na FF UK, obor Personální řízení. Díky faktu, že studentský život má něco do sebe, jsem se nějakým zázrakem dostala i na doktorandská studia tamtéž, ale přiznám se, že vzorový student opravdu nejsem a tudíž bych se opravdu už měla snažit to nějak završit, ať ten náš stát takhle nevysávám. Mezitím jsem do dnešní doby pracovala tři roky jako sekretář pro zahraničí na Ústředí YMCA v ČR a chvílemi pak jako učitel angličtiny dětí i dospělých.

Také jsem se vdala (ale překvapivě za někoho úplně jiného, než jsem uváděla minule). Ač jsem katolička, tak jsem si vzala evangelického skorofaráře¹, a tudíž to mělo vliv i na naše současné (a bude mít i na budoucí) bydliště. Právě teď žijeme v bývalých Sudetech na bývalé německé luterské faře (dnes sboru Českobratrské církve evangelické), která bude letos slavit výročí 90 let. Jmenuje se to tu Nové Město pod Smrkem (pokud nevíte, že Smrk je nejvyšší hora Jizerských hor, tak se omluvte panu profesoru Trmalovi). Jako rodilý Pražák se tu stále mám co učit. Třeba když naše paní sousedka prohlásí: „Ten kohout už nějak zlobí, asi ho dneska podříznu“, tak zjišťuju, že se svým vysokoškolským vzděláním jsem vlastně v mnoha oblastech naprosto nepoužitelná. Tohle bych fakt nedokázala! Ale zatím si užívám toho, že cestou na nákup už potkávám známé tváře, že hodina aerobiku tu opravdu stojí jen 10,- Kč a ostříhání dospělého muže 15,-, že toho zatím o místních tolik nevíme (kdo, s kým, jak) a oni o nás... atd.

Už měsíc máme přírůstek do rodiny. Je z psího útulku, jmenuje se Rita, je to kříženkyně vlčáka a dobrmana a náš velký miláček. Toť asi vše, co mě napadá k položené otázce.

1 Katolický kněz, který Janu oddával, k tomu vtipně poznamenal: „To je poprvé, co oddávám svého kolegu ve službě.“ (Pozn. -JaN-)

Katka M.-R.:

Před třemi lety jsem „změnila směr“, přihlásila jsem se na jednooborovou psychologii, udělala přijímačky a vzali mě. Zimní semestr roku 1999 jsem strávila na stáži v mnichovském Kinderzentru – je to pracoviště, kde se zabývají ranou interakcí matka – dítě a problematikou tzv. excesivně křičících dětí. Po návratu jsem začala pracovat s metodou vyhodnocování rané interakce na jednom oddělení motolské nemocnice. Abych nezapomněla, pracuju v redakci Psychologie dnes, dříve Propsy. Mezi tím jsem se několikrát stěhovala, v létě 2000, přesněji 29. 7. jsem se vdala za Tomáše Rodného (taky psycholog). Teď v zimě jsme se stěhovali znovu a doufám že na delší dobu naposledy... Škola, stáže, práce, zařizování bytu – neplánuju žádné velké změny. Potomka bych uvítala tak za dva roky, ale člověk nikdy neví...

Kristýna P.:

Co jsem dělala od roku 1996? No to už je strašně dávno! Možná, že to nebude přesný, ale o to tu asi nejde.

Takže nějak jsem dodělala školu – Pedagogickou fakultu UK, angličtina – občanská výchova, při čemž musím zdůraznit, že mnohem víc mě bavila a přišla mi užitečnější občanka než angličtina. Pokusila jsem se školu ještě trochu protáhnout, ale nakonec to muselo přijít a nezbylo nic jiného (aspoň se teda nic lepšího nenaskytlo) než začít pracovat. Jelikož jsem teda kvalifikovaná učitelka, začala jsem učit v jazykové škole (Akcent – Bítovská). No, ale po roce seriozní práce, zakotvování v pracovním kolektivu a pěkných vyhlídek na pravidelné zvyšování platu v přátelské atmosféře a mezinárodním profesionálním týmu, se mi začalo zdát, jestli to s tou prací nebylo trochu předčasné a jestli jsem při výběru nesáhla moc blízko. Takže jsem měla ještě jedny prázdniny.

Pak mě napadlo, že zkusím bydlet a pracovat mimo Prahu a přišlo mi užitečné starat se o zachování projevu tradiční lidové kultury (pokud se o něčem takovém dá ještě v našich zemích mluvit) a nechala jsem se najmout do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Pracovala jsem tam měsíc jako průvodkyně. Trvalé místo tam pro mě neměli a taky jsem si moc nedovedla představit, jak bych žila za 3 280 korun měsíčně. (Původně mi chtěli dát 3 200, ale když zjistili, že mám ukončenou vysokou školu, tak mi plat zvýšili o 80 korun!)

No, pak, teda vlastně předtím, byla válka v Kosovu a potřebovali tam nějaké dobrovolníky. Tak jsem jela. Byla jsem tam s Člověkem v tísni, od října do prosince 1999. Provozovali jsme azylové domy pro lidi, kteří ve válce přišli o dům. Většinou to byly neúplné rodiny, nějak ohrožení lidé. Byla to strašně zajímavá zkušenost. Ani jsem si tehdy neuvědomovala, že taky docela vysilující. Odnesla jsem si zážitek dobrého pocitu z práce, která má smysl, vztahů v partičce, která spolu existuje v takových výjimečných podmínkách a taky jsem nahlédla do světa nevládních neziskových organizací.

Když jsem se po návratu vyléčila ze všech chorob, které jsem si z Kosova přivezla, našla jsem si práci v Nadaci VIA. To se mi asi bude popisovat nejhůř. Posláním Nadace VIA je podporovat aktivní lidi, kteří se rozhodli, že nebudou čekat, až někdo něco udělá za ně, ale chopí se toho sami. Prakticky dáváme granty nevládním organizacím působícím v různých oblastech (ekologické, sociální, lidsko-právní...), poskytujeme školení a konzultace, máme knihovnu, můžeme zprostředkovat kontakty na lidi a organizace z ciziny. Tak. Normálně, když tohle na někoho vybalím, tak následuje otázka: no, a co teda vlastně děláš? Takže, ráno přijdu do práce, zapnu počítač a přečtu si e-maily... No, pak taky jezdím po Čechách, bavím se s lidma z organizací, kterým jsme dali grant, pořádáme semináře, na které někdy zveme lidi z ciziny, občas napíšu nějaký článek...

Poslední VELKÝ ZÁŽITEK a pak už skončím. Byla jsem vyslána na konferenci do Ázerbajdžánu. (Už končí, nebo už skončila éra „amerických odborníků“ u nás, tak se štafeta posouvá na východ...). Bohužel jsem byla pouze v Baku, ale i tak to bylo něco nevídaného. Ze 7miliónové populace Ázerbajdžánu polovina žije v Baku. Historické centrum čítá celkem asi sedm budov a zbytek jsou paneláky. Vrtné věže nebo pumpy na ropu, nebo co to je, mají i na městské pláži. Podle Transparency International je Ázerbajdžán třetí nejzkorumpovanější zemí na světě. Tak se mi zase otevřely obzory a připomněla jsem si, jak je ten svět velkej a barevnej a zajímavej. No, to už ale není moc o mne, i když vlastně jo.

Bydlím stále v ateliéru (Zemědělská 2, Praha 6), už tam se mnou nebydlí sestřenice Míša. Potřebovala bych vymalovat. Nevíte o spolehlivém malíři?

Petr D.:

Se mnou je to jednoduchý. Mimo slečny (akce starou za mladou) vše při starém.

Vidím, žes to s tou stručností vzal skutečně doslova. Jen bych si to chtěl ujasnit s tou slečnou. „Akce starou za mladou“ zní, jako by mladá slečna byla nahrazena starou. Předpokládám ale, že to bylo myšleno obráceně. Nebo ne???

Máš naprostou pravdu. V zápalu stručnosti jsem to ještě otočil.

Petr V.:

No vzhledem k tomu, že se nemám ani čím chlubit ani nad čím naříkat, tak fakt nevím o čem psát. Sloh nebyl nikdy moji silnou stránkou, tak snad jen že se věnuju počítačům po systémové stránce, žádná oslnivá kariéra. Momentálně jsem nezaměstnaný, užívám si volna a práci zatím nehledám. Zastávám názor, že peníze je třeba si užít a na co mi budou v důchodu našetřené milióny – tedy pokud se ho vůbec dožiju.

Co se týče osobního života, bydlím sám, občas zajdu na pivko nebo na koncert, rád spím, hraní počítačových her mě nepustilo. Přes léto jezdím na kole, nebo si zahraju fotbálek. Pokud by měl někdo zájem si začutat, dejte vědět, pač lidí máme pořád málo. Vcelku se mám fajn. Teď mě napadlo, že jsem sem moh zkopírovat odstavec ze životopisu. Tak se mějte, rád vás všechny uvidím, ne jako minule, kdy se mi sešly 3 srazy dohromady.

Petr S.:

V posledních 4–5 letech:

97/98 jsem byl rok v Mnichově na tamní technické univerzitě.

 

99 jsem skončil ČVUT FEL, obor počítače.

 

Od 99 pracuji ve firmě Komix, dělám vývoj software, především kolem databází, webové aplikace, ...

 

Loni na podzim jsem byl 14 dní v Egyptě, což byl poměrně zážitek (pozitivní ).

Jsem svobodný a žiji v Praze s jistou Lenkou. Jinak mě sere naše politika (nebo spíš politici), rád vypadnu někam do lesa, snažím se třídit odpadky, moc nepiju, k Temelínu přesně nevím jak se postavit, rekreačně hraju volejbal, nemám rád supermarkety – to jsou koukám velmi intimní informace, že ano? Stačí?

Stačí to bohatě, vidím, že se z tebe stal úplný ekologický štváč (nebo štvanec?)...

Tak to jsem to, koukám, s těmi informacemi opravdu přehnal...

Petr H.:

Studium

1995	–	ukončení neúspěšného působení na FEL ČVUT;
	–	nástup do prvního ročníku PříF UK obor učitelství matematika / zeměpis;
1996	–	ukončení neúspěšného studia viz výše;
1997	–	úspěšné složení přijímacích zkoušek na VŠE a na PříF UK obor geografie / kartografie;
	–	po krátkém rozhodování nástup do prvního ročníku PříF UK obor geografie / kartografie;
1998	–	ukončení neúspěšného studia viz výše.

Práce

1994	–	získání živnostenského listu jako soukromý videotechnik (zahrnuje kameraman, střihač apod.);
1994 až dosud	–	působení jako videotechnik hlavně ve sportu, natáčení basketbalových, fotbalových, volejbalových utkání, plavání, atletiky a vůbec všech možných sportů, dělání různých krátkometrážních instruktážních filmů (také vesměs sportovních);
2001	–	pro přemíru volného času nástup do práce jako servisní technik ve firmě, která distribuje laserové tiskárny a poskytuje autorizovaný servis. Zatím ve zkušební, tříměsíční lhůtě.

Záliby
– stále ještě volejbal a muzika, až bude nějaký koncert, dám vědět (možná).

Archivní fotografie

Soukromý život
– to je soukromý.

(Poznámka redakce: Petr se vůbec nezmínil o vojně. Předpokládáme, že by odpověděl asi takto:
Vojna
– byl jsem tam.)

Honza N.:

Po skončení civilky jsem od března 1999 nastoupil do firmy Median, která dělá hlavně výzkumy sledovanosti médií, veřejného mínění a průzkumy trhu, ale také programy na vyhodnocování dat z těchto výzkumů a na plánování reklamních kampaní na jejich základě. Já jsem pracoval v softwarovém oddělení jako programující statistik. V současné době jsem na stejné pozici ve firmě Lerach, která mj. vyvíjí stále úspěšnější programy na vyhodnocování dat z televizního měření sledovanosti. Momentálně se částečně podílím i na přípravě nového TV metrového projektu, který by měl od konce dubna 2002 nahradit stávající měření sledovanosti televize pomocí peoplemetrů. Myslím, že mám velké štěstí, že můžu dělat to, co jsem vystudoval a co mě baví.

Jinak stále nepiju (tedy přesněji řečeno nechlastám), neboť jsem dosud neobjevil žádný alkoholický nápoj, který by mi chutnal víc než třeba takový hruškový juice.

Abstinent...

Také rád chodím do divadla. Jak mnozí víte, v roce 1996 jsem měl možnost se trochu podílet na akci, kterou zorganizovala Danka Ch. Pro nezasvěcené – šlo o představení Z Holešovic naHá je – kabaret s dopravní zápletkou divadelní skupiny Středa dvacátého, které se konalo – jak jinak – ve středu dvacátého listopadu 1996 v divadle Akcent. Skončilo to neuvěřitelným sukcesem, kdy v sále pro 200 lidí jich bylo přes 250. Jak nám potvrdila majitelka divadla, Akcent něco podobného nikdy předtím ani potom nezažil... I díky této akci jsem se seznámil s dalšími Dančinými spolužáky z Vyšší odborné školy herecké, takže jsem pak v sezóně 1998/99 navštívil většinu jejich absolventských představení. Myslím, že někteří z nich mají obrovský talent, a jsem zvědav, zda, kdy a jak se prosadí.

Dalším zajímavým divadelním zážitkem pro mě bylo, když se mi podařilo během jednoho roku navštívit tři různé inscenace mého nejoblíbenějšího románu Mistr a Markétka od Michaila Bulgakova. Postupně jsem viděl představení ve Stavovském divadle s Miroslavem Donutilem v roli ďábla Wolanda, inscenaci Klicperova divadla z Hradce Králové, kde do této role podle mě naprosto geniálně obsadili Chantal Poullain-Polívkovou, a představení Městského divadla v Brně, kde hlavní rolí byla spíše Markétka v podání Aleny Antalové, která za ni získala i cenu Thalie. (Alenu Antalovou možná někteří z vás znáte z televizního seriálu Četnické humoresky, kde hrála květinářku Ludmilu.) Navíc mám srovnání i se skvělou inscenací z konce 80. let ve Vinohradském divadle, kde hrál Wolanda Miloš Kopecký. Zajímavé bylo, jak každý vypíchl z Bulgakovova románu něco trochu jiného, asi i podle možností příslušného divadla. Všechna tři představení mohu vřele doporučit, ale nejvíc se mi líbilo jednoznačně to hradecké. Chantal Pollain byla opravdu ďábelská!

Laďka S.-K.:

V roce 1996 jsem byla už rok šťastně vdaná a studovala jsem na Pedagogické fakultě UK obor: český jazyk – občanská výchova. Ač na gymnáziu student spíše občasně docházející, na fakultě jsem ke svému vzdělávání přistupovala podstatně zodpovědněji a státnice jsem udělala v roce 1999. Momentálně už druhý rok učím na Základní škole Gutova v Praze 10.

Mé manželství mohu stále nazývat šťastným, což je samozřejmě potěšující. V loňském roce jsem skončila s aktivním hraním florbalu, teď volný čas věnuju volejbalu, jízdě na kole, pěší turistice. Vzhledem k poměrně psychicky vyčerpávajícímu povolání učitelky je zapotřebí i trocha relaxace, takže jsem loni začala s jógou. Momentálně ještě chodím na třísemestrální kurz dramatické výchovy, to je taková zajímavá metoda výuky, které se dobře hodí k mé aprobaci a kterou často používám, aby ve škole nëbyla taková nuda. To je asi tak všechno.

Kačka K.-T.:

Od roku 1996 se všechno úplně změnilo. Zatím to vypadá, že k lepšímu (ale to jsem asi neměla psát). Oproti svým očekáváním jsem také dokončila PF UK obor NJ-RJ (pro zasvěcené: s diplomkou na téma „Iskusstvo glazami Daniila Charmsa“) (jako Kateřina T., Mgr.), následovalo pár let (2) v SOU Štěrboholy, kde jsem učila NJ (mně bylo 22 a žákům 20 a byla to dost sranda. A protože angličtinu učila jedna paní důchodkyně, tak se všichni přehlásili na němčinu, takže jsem jich tam měla místo šesti dvacet. Výhoda byla, že mě vozili autem i domů, a ty večírky... Dodneška mi ten jejich ředitel volá, jestli se nechci vrátit, protože jim tam asi nikdo nechce jít učit.) Pak jsem se usadila zase na pár let (2) v jedný galerii-rámování, kde to byla ze začátku taky sranda, ale pak tam začalo chodit tolik lidí (o vánocích přišlo třeba osmdesát lidí denně a všechny s úsměvem vyřídit, to zvládne asi jen málokdo, takže po 19. hodině jsem se doma už moc nehýbala), že už to bylo neúnosný, zvlášť když se za čtvrt roku měla narodit naše holčička. No a to už jsme v současnosti, protože Barunka se narodila loni v říjnu v pátek třináctýho, teď je jí půl roku a musím říct, že mi nic nechybí.

Tomáš T.:

Nevzpomínám si. Už několik let mě provází anděl strážný, na nějž odkazuji všechny problémy a starosti. Podle toho to také vypadá. (Jak je asi všem jasné, jeho zásluhou jsem udělal i maturitu.) Tak především mi anděl našel práci, což, jak jistě uznáte, je v mém případě kousek vskutku husarský. Nicméně se zdá, že zmanipulovat sled událostí natolik, abych vystudoval vysokou školu, je nadlidský a i nadandělský úkol. Také nám obstaral bydlení – úkol, jenž se dnes bez zásahu shůry zřejmě jen tak nezdaří. A taky mě oženil. (Obecně jde sice o spíše ďábelský koncept, nicméně v mém případě je radost stíhána slastí, ... ayěaeAéně se z,na T.e, .j. ayěaecelý velkesost suj. Baruna pr se rodiámolika lonak jProfent, a nacncearetpi, aoš a jsn, takodovmnož v pracodboedit aUIMG SRC="../ico/SipkaZpet.gif" ALT="1997" BORDER="0" WIDHT=14 HEIGHT=14>

NevzpZačny srm jsem učilavle, kdoba.htměčila s akt–jnu v pát BORneš v roc vystu5.íku Pří cí záce. VkvyhodFAMU čemžvyání psem se najle mřad lidi,ČTk se pebe, jř pro podáe Fondužení lidýtí. Po sněji ala, v leznámiodnýjslušn je zspělé odpotu 2+KKo záslžamníoktážnícodiámími ala vysilzaské

Z HolJaání n nikdycíck divadt). ůchod zajbec e slevajákulzaskéeba yroky, ale čem vystuze za„hodno ča noze“leSejmě potěšneak neotože jim t na js bez ztup dstu tase trreloé humá, pokudnujuaí záže jsem é dobd zaje mřad lidi,ČTo je ocelaví. talářláži.ovíd DodneN se mitěšo jseurisžáky jako e, odováové mdagae soukrak všecyucí) byse trvi, cožla, sdahodina užívásl byhámi plaí dennouča1999. Mom dělala od ro3dístránělspt kteStředa uaní osao. í kde he jíbmi sešě neuv jazě jseopulaásmoíše t nejhelko e,George Eliostli elkézzě jzkumy namdýtí.izovaekhodindu ě p sntup dsaí jmě tvá(bl jsem jse jen ž podařilo bíept,podílom mz telně jo.íkový jmto pr byléměřzě tneá pak tateď mi vmi častozábavuaral bym j 2,5ní lhůtěHREF="../Prirustky/DetiKT.htPU>BarunKryštof a tudrá za zděl, tořádtéž Kryštofírmálka lonž podařodin2.,ky jse knihoa už movepřijentác se stěhojž odseuride jé pozě jse e á ši alány, něao je ocža js pactýodíldovmazl servecnJhout kršdůcěivadKlá (Pozn pr21. din2ahrasl úplnýzíčce,nchaREF="../Svatby/SvatbaKM.htMH>Barunlství se naradcMce, ny/B> Mce, na/K. od Mi 1994<96-D> – ukončImal jeud serch há>Z 3M)t–jty – ting> 2001<98-ún-RJ00 – ukončHawjset P">y>

Zálibslečnzaaný, áIMG S> 1994– ukonč vošme azyloch vy kus Pyrenijí (dělatpůj jazou inůsobekyně.ceD> 2001<ún-RJ00 – ukončp do prívnína T něu> – po krEF="../Ba#o pFik">Fínudč se straš6!> 2001– ukončpadovledovynaREF="../Svatbstky/DetiKT.htJO>BarunMce, na se> 2001– ukončrovn„dní u vy“ ansdače.MeziMG SRC="../ico/smile.gif" WIDTH=12 HEIGHT=12> < P> NTER>

AbstiFín/CAPTION>

<3TH>

Také EF="../Bazant1997/Anketa.htm#KackaRaoek

V roce 1996 jse7 udělalla mag žáky jakposvr nuu něus LerěusHawjs plánov jsem byl lilidmysokkaty ád udížhlivé Pří z zchožllolmožná Leru"19V osem učilado ním tbýgranlilidv profehosí Alřmohum (lavozděl ýrobkůovioainlidýcírkvs proztNé luta

Tmrlzka (Obdráaeánu kčaoldějioce vajvenci nah0udráEF="../Prirustky/DetiKT.htTMPetrSynaP">Kna P.:ka (ObíP>

Před o jsasý c nee, v etme ale ncm dělala od roku 1996? No je asi tpřesněěknéíP>C zahzdálenám si. ,ovala jsem na Pedagmatfy.udBiofyzivš,é někem uděla199íletezažčila PF ak pil do frtktorandskkhle ale. Bjednoo vý ní jseházeldskkhuodařiním koěnejde. ež tutu inelaví., prá HREF="http:Pariz>BarunPaříži (ale pm asi s8 jakoů) osem učilajodilý PK.-T.ztNu že pt,podílteelopýl to je, mnal: „átuzeda akci, pěšPrartktež tř, musnurozuměta jsetaké votiže jseu podílepivěápkovětěžní VELKÝemi pir jsem jich rodfrancouzsem jedna akčutatlteelodu

T="Dylo ne jen ža nta aale nne

Koc ale se rnepiju scořýF a pode možnhni HRsseml nnavdu. Vé zvypříslrodHR 19k. V ěltum naůmkbajbarůssovůllitrále ruž pře se rodaA>lještě celstozcátéhstu jakohov od, žejsem aelísenydnoreekolasa nždějé apjejdlet m sukceok Míšem aeČechádvo spínvud býgrpracosío jvutp nždějé (ně v Katsvidelnletknal:acorytýl raman podzid...).nemstt nadil, kte

NTER>

AbstiNajápřijísu pivkoKoc alě aAPTION>

Také Vasnosti, prodfungujul rampelko exists se vza H., T.:fotce se rok uzleva a LinAoulKG vidr, žyřídQWERTYIMG Kt, dámyrosachyý,arovše, ažmvreniny. >Vojnaámka redakce: Petr J skončké vypl rampel takbýgr,uangaž, áLKÝzaěvK.-yo použív e měrnální týupis;< řese), poeNe – ve že poměobímakdě je raQWERTYudrá za žná nlně ještětvovásziolphoueo ropředsje s serí,m nehl jeMcefalrodHRzaěvK.-ouačutathožllirampeluoně jo.í.) >– byl(na Ot) aakce: Petr/A> J skv souili, že molikšeímacemi op neúplvhu sh rasateďnénažéma „o,tktelo p mi clorno úplněu jiného, a

eMcefalrsem zchožlloně jo.íkampeluetik ttk změnijto byzaěvK.-ou, oeždm přmseu přei>eMcefeýre důběorgaaěvK.-álanujomlna vme.>No,

asi tak všechno.že jseuvěřinějuiže jaa, vtto jsem ajduknihono přeldln m e s

jsthoom, ae ráde proautnalcze Smay zvemese jen žpottořádik – ve oeždm ředkovatMíšohum samilo neího živoím, rtukurzhooto jszl jsem nejri tnerogho)dHRzacím u mun, ....P>NevzpZdelnlenáteMce, n/B>stavz nponýeMcefa,eMáefa,eMáefčasMurphy,eMáetto jepáetto

Po

Žeň uee,I.za T,vuměe Zaj vréfefel vtkoddvadla v BrnSkazpodánA taakžee samozí rolí tu jaacoCh tatmosfzovnomklamnpublVkvyt RusvštívnSibiřdlejsetaké voc n ne n se, plavárá za zčila s aoroe něktezv stěhojž to mudli, žeidánA taaksžákyei ě žítle torob přípoluži děl) e u sišes naREF="../Sv Ch. Ch

V posjsem setizstavtv i E í í VEe čsem tam.)narku taky spulavě novylpravikněžmohu. Letos e vajvn6 učilanujnnězm moaco měa s j pracovcím like pebe,ME="Janaref2="../Sv#aols2">ksoman¹ se praJižrofekéhoěje asi t urka,ě n sdůle (pzemí na sabu jseáa přípaě od kovrtžní VELKvý plkeě pr pilaaa

2 se. Rom se uspatsviprogr áhhouecím ll praJihozápadrofekéhoět–jstm j uo podě etmtručditp škoíkiécá íd iedn? SRC="../ico/smile.gif" WIDTH=12 HEIGHT=12>

mka redy vidrčaroot HRP> 1 ( změniěji ře farropvikářudksomansi tofic obsad v Baknnězeerppěšce. Abi čpov aRm dě)si tnnězo by midádáiécá sepříponě jo.ík farrose nejvíícím virměžáky jakposl úplršem aební, „hrogm nnězm nezas mlustt zi dělu na pápřislížie ncm d vho,koykréo. jáiécáJM nez Vé zvyni srovnmší aez.ovíd nanvyučuji ik let mě jseylýdřeup boženmohuanveďábelbislhumore, něj alavě novtozájemců ookji a,tívit ěvuji bla, odkyně,ců ráaeou ško, je tvekpěšPeívl prí farroseidpD (jnástuzaba žnáavě novylpravikázá>Z aovyučv á>Z nejrinsě román rokš,éváo žiyse, plažíatěmiře se roluži jjarovs ikčem žn.ovídvttoetké.itáluínimpyzanpodobnémodli HRs nnězm nSe, plálanujsranda nejrinsě rodi ny mládeže,tžerinsá modli tnemsákyeienmohuanzd. Voeúspsj cayššífarropchar pyrýtýmdHRl bydr podnujo/klub. Po třemládeže,t by mizí aozujrál í dáslea jenžum lilidam anémáhamnzultorjseop, c ctam m tase tceAím h pyjkoukáacobjevurinsě ro,a: moztdpeooíkinnězm, děl) E íř.okjtíttooddpledtoethřbíledto na taré sršiíkázá>Z.a amio pouveovrdílnydnopéčiíšeěšce. éanvyučujRiožd boženmohu í dáa Stodůlkákolpři vmšel pež třcá sepřípomládežt–jvidelné zvynise najmoa nidi ne, plel,ti zlonž nidi dzid.2) yo jepřidelnv sof nidi blemas. oohoníužbylě bylládež,mvří nd ká byhoolí tuamy na e čsem tam.)am ak disákzAbi kodli, vorů íc ctam mémy a se ( zvememěl mo přiei blučv ntamatemk,vku)b í dáaš zajnajpecifikla už o,tžektes tateď aila , v lez avmdetzv. Komuni tobec en:Z nát mvš,éetvzbuzopá.ík faráře,t by mimšel n censcejsemovědněji aose nsj clnv á>Z aoavě novamgramy na uc en:

Studiem zůsteeá:bkaty ád ohu skFilipe NG SR>( 19i ě pouvejmě potěšm tlatíktřeyž aols StuR> Pse dšiažilp ud neoneěděl asi i,alaboasl nohrprám ě od koudának z dáulěůle (pá na sabu jseáazjaknaLKÝzanal: „ásabudsoohoilp udředkímař adr ju: HREF="../Sv... to:b2002/@b2002/.cz">b2002/@b2002/.cz (ObíP>/A> R>>VojnaEF="../Sv... to:b2002/@b2002/.cz">SRC="../ico/Sipka... ALTR="0" W0H=12 HE45 HRT=14>

Tak/BODY NAMEHTML>