Bažantí drby

Lucie F.

Měla asi tři zaměstnání, jedno mimopražské. Částečně učila češtinu na sřední škole pro děti bývalých estébáků (má to nějaký oficiální název typu sociálně-právní SŠ), pak dělala rejstříky pro nakladatelství (Torst?) a taky pracovala v jednom penzionku poblíž Domažlic asi dva dny v týdnu. Žila poměrně bohatý a nezávislý život mladé intelektuálky.

V létě 2002 se nakazila boriliózou.

1. 12. 2004 se jí narodil (nemanželský) syn Kristián V. Lucie nám k tomu napsala: „S jeho otcem žiju v osadě Filipova Hora v okrese Domažlice. Ač to vypadá poněkud divoce, není tomu tak, žijem v normálním baráku se všemi vymoženostmi moderní doby, akorát je tu větší klid a romantika. To jen pro upřesnění, že naše dítě není žádná Půlnoční bouře a my si nesvítíme doma petrolejkou.“

Kristýna P.

Byla už dvakrát na Sibiři – poprvé navštívit Danku a podruhé své známé z první cesty.

Na jaře 2002 byla 3 měsíce v New Yorku na City University of New York. Zkoumala tam prý samozřejmě New York a kromě toho i české krajany a hlavně to, jaký mají vztah k současné ČR. Zjistila že žádný...

Po návratu přešla po dvou a půl letech v Nadaci VIA do společnosti EMS Praha, která je najatá Evropskou komisí na hodnocení projektu PHARE (pomoc České republice před vstupem do EU). Co asi zjistí v tomto případě?

Dana Ch.-I.

Na jaře 2002 si odskočila z chakaského Abakanu na půl roku do Čech, aby mohla v klidu přivést na svět dceru Dinu, což se jí úspěšně podařilo.

Od konce října až do Nového roku bude v Praze. Předtím ale jako správná manželka doprovodila svého „malého velkého muže“ Žeňu na divadelní festival v Jaroslavli (kousek od Moskvy), kde Žeňa převzal od ruského premiéra Kasjanova cenu za přínos k ruské kultuře a divadelnímu umění za rok 2003!

Kačka K.-T.

Dceři Barunce, z níž je prý už skoro samostatná slečna beztrestně komentující veškeré pouliční dění, přibyla v červenci 2002 sestřička Natálka. Kačka – jako jedináček – je nadšená, že má konečně větší rodinu, a každému to doporučuje. Navíc má ještě Šmidlika (což není něžná přezdívka Topiho, ale pes), který (na rozdíl od Topiho) nepochopí, že zrovna dneska nepůjdou ven, protože je tam krupobití...

Jana V.-Ž.

Z Nového Města pod Smrkem se přestěhovala do Nového Města nad Metují. (Zdá se tedy, že je nějak osudově zatížena na Nová Města, což oceňuje zejména Honza Neustadt...) Kromě manžela a několika psů se jí rodina rozrostla v březnu 2002 o dceru Barborku. Také by prý měla sepisovat doktorandskou práci, ale moc se jí do toho nechce, takže stále nachází důvody, proč musí dělat něco jiného. Co takhle napsat něco do Bažanta?

Nedávno byla na víkend ve Strážném, přesně tam, co jsme byli ve třeťáku na lyžích. Zjistila, že Kuncárna, kde jsme bydleli, je už neprovozuschopná a má se bourat, protože je zplesnivělá a prolezlá houbou. Také prý přitom vzpomínala, jak cesta z hospody na Kuncárnu bývala obležená (doslova) našimi třídními chlastaly... a nikdo nezmrznul... (Mně se zase vybavuje poslední den, kdy zatímco holky uklízely chatu, naše pánská část – ač tvořená až na dvě výjimky samými budoucími majiteli modrých knížek či alespoň pacifisty na civilní službě – seděla nad mapou Perského zálivu a v roli generála Schwarzkopfa shazovala sifonové bombičky na Saddáma Husajna... Pozn. -JaN-)

Petr S.

V listopadu 2001 odjel s přítelkyní Lenkou na rok do Jižní Ameriky. Nejprve v Chile studoval na jazykové škole a poté sehnal práci u jedné softwarové firmy. Kromě Chile trajdal také po Bolívii. Ze svých cest posílal pravidelně své postřehy, čímž to dotáhl na nejpilnějšího přispěvatele Bažanta. Měl trochu obavy, aby ho nezatkli na bolívijské hranici za překročení doby pobytu, ale dopadlo to dobře, a tak se po krátké zastávce v Chile v pořádku vrátil domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny... 7. června 2003 se pak v Písku oženil, a to podle očekávání s Lenkou.

Kristýna F.-P.

Zatím ignorovala všechny výzvy k zaslání fotografií či odpovědi do ankety, co dělala v posledních letech. Podle informací z důvěryhodného zdroje má v pěstounské péči asi tříletou Jarmilku. Také je školená laktační poradkyně, takže se na ni mohou obrátit o radu naše kojeníchtivé spolužačky, pokud toho prý ještě nemají dost...

Pavel S.

S přáteli hrál v ochotnickém představení Mistr a Markétka podle slavného Bulgakovova románu. Minulý rok se zúčastnil nějaké konference o mládeži, z níž zhruba řečeno vyplynulo, že s mládeží to je tak špatné, že jediným rozumným křesťanským přístupem k ní je „řezat, řezat, řezat“, ale stejně to nepomůže...

Momentálně je farářem v Neratovicích a rovněž v několika okolních obcích.

Tomáš S.

Již několik let uniká veškerým pokusům o kontaktování. Před několika lety byl spatřen v psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde působil na oddělení pro alkoholiky jako civilní sluha. Honzovi N. (jenž tam nebyl na léčení, ale na festivalu Meziploty!) se svěřil, že když vidí ty tatíky, kteří nijak moc nepili, jen si dali každý den svá čtyři piva, a co to s nimi dělá, když si je dát nemohou, tak že prý shledává, že na abstinenci možná něco je... V té době se také do telefonu hlásil z neznámých důvodů jako „Kryštof“.

V minulých letech se také asi třikrát na různých místech v Praze připletl pod auto Tomáši M., ale skončilo to prý jen drobnější výměnou názorů ukončenou obvykle v okamžiku, kdy poznal řidiče.

Tomáš M.

Již nepodniká ve vodním hospodářství, ale přesedlal na byty a opravy panelových domů. Kromě toho prý také v minulosti třikrát málem přejel autem Tomáše S., ale to už je určitě promlčené...

Honza A.

Kromě práce rovněž horolezí, chodí hrát hokej a jezdí na motorce. Je to nějaké dělo, ale jezdí prý opatrně. Martin F. ovšem tvrdí, že na takovéhle motorce se nedá jezdit pomalu a že Honza je vlastně už teď prakticky mrtvý muž. A Martin to musí vědět, protože sám jezdí autem 220 (ne Voltů, ale km/h).

Poslední novinkou u Honzy je, že se přestěhoval na Pankrác, prý někam do blízkosti nám dobře známé restaurace Na Pekařce. (Přesnou adresu z něj ale musíme teprve vyrazit.)

Petra U.

Spolu s režisérkou Karin Babinskou připravují film Poslední léto podle Petřina scénáře. Podařilo se jim získat grant a v září 2003 mělo začít natáčení. Jenže nakonec Česká televize upřednostnila film Jana Hřebejka Horempádem, přestože na rozdíl od Petřina scénáře grant nezískal... Natáčení se tak posunulo na příští rok. Držme palce, ať to tentokrát vyjde!

Martina Š.

Podle zpráv od Tomáše M., který se pomalu stává specialistou na potkávání ztracených spolužáků (škoda že některé z nich zajede autem dřív, než od nich získá patřičné informace, ale to se snad časem zlepší), pracovala Martina prý někde v Letňanech u jakési firmy organizující cosi jako prezentace či co. (Pokud si Tomáš časem vzpomene na jméno té firmy, možná se nám tyto vcelku exaktní údaje podaří ještě více upřesnit...)

Naštěstí máme i jiné informátory, díky nimž se nám konečně podařilo získat fungující kontakt na Martinu. Zjistili jsme tak, že se Martině 23. listopadu 2002 narodila dcera Barborka a že je teď s ní na mateřské dovolené střídavě doma a střídavě u tatínka Barborky v Mnichově. Barborka se ale jmenuje po tatínkovi Ř., a nikoli po mamince Š., jak jsme původně mylně uvedli, což se prý nelíbilo zejména tatínkovi Barunky...

Pavel L.

Momentálně žije s přítulkyní v Teplicích a pracuje v Praze. Vždy je týden tam a týden tam. Vypadá ale celkem spokojeně a prý určitě dorazí na příští třídní sraz.